Tak jsme zvládli jsme další novorozenecké focení v Praze. V krásné lokalitě na západním cípu Prahy, kousek od samotné Divoké Šárky.
Na toto focení malého Vincenta jsem se hodně těšila. Jela jsem za ním a jeho rodiči do končin, kde jsme před pár lety jezdívala ke kamarádce a fotografovala jim křtiny jejich dětí. Dlouho jsem tu nebyla …. Zároveň mě ale přepadala nervozita. Nejednalo se totiž o klasické novorozenecké focení, kdy miminko je na světě i s cestou všehovšudy maximálně 14 dní. Vincent měl mít v době, kdy jsme se měli potkat, skoro 6 týdnů. Mé obavy tu prostě byly. Ne o miminko, ne o rodiče, ne o to, jestli bude děťátko spát nebo nebude. Ale o to, jestli se mi podaří naplnit očekávání rodičů. Umím toho, myslím, dost, ale některé věci prostě nevykouzlím.
Každopádně mé obavy byly úplně liché. Přivítala mě vysmátá rodina, miminko spící jak andílek a radostná fenka Rózina. Venoušek byl lamač srdcí. Co budu povídat… celou dobu buď spinkal, nebo byl prostě naprosto vpohodě a „bez řečí“ vydržel to, že si ho rodiče 2 hodiny předávali z náruče do náruče a pak ho tato cizí teta zabalila do dlouhého kusu látky a stáhla tak, že se nemohl pohnout. A když mi usnul na bagu, který jsem ssebou na naše newborn fotografování přivezla, tak mi zlomil srdce a já jsem se nemohla odtrhnout od focení detailů jeho pidi nožiček, extrémně dlouhých řas, pusinky. Prostě mě vrátil rok a půl v čase nazpět, kdy jsme doma měli stejného Palečka, jenom s jiným jménem. Dneska už je z něj „klacek“ k pohledání, ze kterého budu brzo mít asi ve vlasech šediny (tak ať!) :-))
Takže Venoušku, bylo to s tebou moc prima. Máš fajn rodiče, se kterýma se dobře povídá, bydlíte na krásném místě, kde budeš mít s kamarádkou Rózi super eldorádo, až povyrosteš a budeš běhat. Ráda jsem Tě poznala. Děkuji za důvěru, která ve mě byla tvými rodiči vložena a věřím, že obrázky, které během našeho společného setkání vznikly, budou pro vaši rodinu tím, do čeho vloží vzpomínky na Tvé první dny a týdny na světě. Těším se na viděnou, Lenka
