Mám-nemám, mám-nemám, jak to přece jen udělat. Předpověď počasí schopná jen napůl, cestování ze 40minutové dálky od Prahy a spoustu dalších externalit, které prostě nemáte pod kontrolou. No, měla jsem co dělat, když jsem se ráno rozhodovala, co s domluvenou schůzkou. A počasí lepší nebude … přece jen je téměř začátek listopadu
„Pavlo, nebudete se zlobit, když byste přijeli a zjistili jsme na místě, že podmínky nejsou fakt dobré?“ ono to dost nejde odhadnout, protože sem tam slunce přece jen vysvitne a najednou zaleje okolí záplavou světla, jako v pohádce.
„Nebudeme…“
„Dobrá, tak to riskněme. V nejhorším se sejdeme někdy jindy znova.“
Sraz ve Stromovce. Přijela jsem dřív. Myslela jsem, že mě vítr odnese. Všude pošmourná tma. Ajajaj, to ten můj foťák nedá … mnou vybrané místo, které dva dny nazpět bylo úžasné, prostě bude z pohledu světla kalamita. Moje plánování a snaha vždy být připraven je v ohrožení.
Stal se zázrak. Slunce na obloze stále za mraky. Ale přece jen za mnou na toto rodinné focení přijelo slunce. Markétka. Zima-nezima, vítr do tváří, Markétka se usmívá a já si připadám, že nevím, jestli jsem tady a teď nebo někde jinde. Kdyby mi netuhly prsty, jak jsem ve vichru držela foťák, tak si asi myslím, že se mi to zdá. Toto jemné a usměvavé stvoření, jako by sem spadlo odjinud. Za chvíli mi ale bylo vše jasné. Je to po mamince. Ta byla stejně milá a usměvavá a prostě nezlomná žena.
Rozhodla jsem, že zůstaneme v blízkosti auta a i tak se dá najít zajímavé pozadí. Děti skákaly, válely se v listí. Protože si přivedly posilu v podobě kamarádů, měli jsme i asistenty, kteří ladně házeli lístky do větru a vytvářeli mi ten přirozený efekt, jako když pustíte větrák. Nakonec to bylo fajn. Brácha Jáchym se sice moc fotit nechtěl, ale když si našel svou přirozenou polohu, tak to chvilku vypadalo, že ho to i baví. No jo, kluci v pubertě …
Výsledek vidíte … slunce mi svítilo na cestu až když jsem jela nazpět domů. Hrom do police; to jsi nemohlo vylézt, když jsme v té Stromovce byli? Měli jsme tam sibérii.
Ale na to, jak bylo, byly děti víc než prima. Děti, díky za trpělivost. A užijte si kino, na které jste se nemohly dočkat 🙂
A propos – ještě to odpoledne a následující noc/den bylo hlášeno meteorology největší vichr od větrné kalamity jménem Kyril (zpět ve 2007 tuším). Tím se mnohé vysvětlilo …
