Tatínek slavil narozeniny. Ne jen tak jakékoliv narozeniny, ale výročí, na které se nezapomíná. A Gábina vymyslela ten nejkrásnější dárek, který mohla – že se pro něj nechají s klukama vyfotit a udělají mu velký fotoobraz, který bude rodinu dlouhodobě připomínat.
Celá akce byla narychlo a byla tajná. Takže domluva kdy, co počasí, aby se to aspoň trochu hodilo co se týče školních povinností. No, logistika hodná šachové partie. A pak je tady ještě ten nemalý faktor a sice počasí. Takže předpovědi hlásí jasno a slunečno. To je prima. Den předem bylo odpoledne zalité oranžovým sluncem a tak jsem si říkala … „vypadá to slibně“. Nakonec jsme se ale prali s několika faktory, které se úplně nedaly předvídat. Slunce bylo … nikde. Pole, na kterém se ještě před pár dny dalo krásně fotit, zorané a mokré. Ale kluci byli bezvadní. Kočkovali se – asi tím, že dva bráchové. Popichovali se a málem prali. Zahráli si fotbálek, porovnávali si své míče. Maminka jim sekundovala, nebo nahazovala. Bylo to takové hravé. Rodinné focení s většími dětmi, které už rozhodně neutáhnete „na špejli“. To jsou ta setkání, když děti jsou sice pořád dětmi, ale už je to teen-age a téměř vše co vymyslíte, je trapné. Haha, čekala jsem to, ale i tak to bylo nelehké. A i právě proto jsem byla ráda, když nakonec se přece jen atmosféra uvolnila a my jsme trochu blbli.
Kluci, bylo to prima. Ať se výsledek tátovi líbí. Přece jen se na vás na té zdi bude dívat každý den 🙂
Díky a přeju klidné a pohodové vánoce spolu,
Lenka
