Sleduji je dlouhodobě zpovzdálí – veselá a správná dvojka. On je frajer, který se za posledních pár let změnil z klučiny na muže a ona jemná, usměvavá bohyně s čokoládovýma očima, ze které nespustíte oči. A s touto dvojicí spolu s rodiči jsem měla tu čest strávit pár chvil v příjemném prostředí Golfu Kotlina mezi Litoměřicemi a Terezínem. Rodinné focení – děti, které už nejsou děti a jejich rodiče sledující vše nenápadně přes rameno.
Bylo to sranda. Máťa nám ukazoval parkour (pardon, vlastně ani nevím, jak se tento hit dnešní mládeže – skákání přes vše možné – správně píše), akrobacii na stromě. No jo, mladší ségra …. Eliška mě překvapila. Asi rok jsem ji neviděla. Z fotek vypadá jako holka rovná staršímu bráchovi. Přitom ale je uvnitř stále ještě jemná a zranitelná holčička, která potřebuje milé a citlivé jednání. Proč se divím? Tak dlouho chceme, aby zůstali naivními dětmi, tak proč, když trochu povyrostou a vymění mléčný chrup za dospělácký, je automaticky přeřadíme do kategorie „už jsou přece velcí a ať se starají“
Nečekala jsem to, vlastně jsem Eliškou byla trochu zaskočena (tou její krásnou dětskostí), ale vlastně – co na to říct? Vždyť jsem první, kdo tvrdí, že fotky mají zachytit realitu věrně. A to je KUMŠT. Aby byly fotky autentickým obrazem fotografované osoby. Aby byla fotografie věrná a zároveň se fotografovaný sám sobě líbil. Snad se mi to aspoň trochu daří. Snad …. moc bych si to přála.
Eliško, Máťo, Katko, Dane, děkuji
