Na další rodinné focení do ovocného sadu v Buchlovicích mi přijela princezna. Byla malinká, ale o to něžnější. Předškolačka Kristýnka – vlasy jako andílek, sukýnka, kozačky, vše jemně sladěné. Holčičkovské, ale brutálně elegantní. Adekvátní věku a jemnosti této malé bytosti. Adam miluje fotbal. Přijel ale bez kopačáku. Asi dostal doma za uši, ať ho netahá vždy všude, hahaha.
Čekala jsem, že děti nevydrží s pozorností příliš dlouho, byť jsme to nechávali hodně volné. Ale – co tak asi dělat hodinu v třešňovém sadu na podzim, když po třešních ani památka, co? No, hráli jsme si. Děti se objímaly, foukaly na sebe, házely na sebe listí. Byly super. Trpěliví, milí. Hledala jsem momenty, kdy byly uvolnění oba. Chtělo to čas … Ale počkala jsem si a povedlo se. A společné fotky s maminkou vypadají uplně nadpozemsky. Dělají to ty blonďaté vlasy a velké očiska? Nejenom ty 🙂
Obešli jsme si sad, objevili jsme společně dole pod kopcem poklad (no .. já jsme o něm věděla, fotograf musí přece být vždy připraven) – plot porostlý psím vínem, který zářil v odpoledním sluníčku na dálku. Děti během celého focení byly milé. Adamovi začal chybět kopačák. A prý, jestli si může za odměnu koupit nové rukavice (samozřejmě na fotbal). Hahaha, musím se smát. Je to sportovec tělem a duší.
Děkuji za vaši důvěru. Jste milí a těším se někdy příště, Lenka
